O mně

Sport a neúčelný pohyb se mi vždy spíše protivil. S výjimkou občasného lyžování (sjezdového) a semtam nějaké vyjížďky na kole v mírném tempu. Ani pěším výletům jsem se nebránil, ale že bych je aktivně vyhledával, to zase ne. A tak to šlo zhruba do pětatřiceti.

 

Dětství na venkově na přelomu 80. a 90.let minulého století bylo spojeno s pobytem "outdoor" tak nějak samozřejmě a nezpochybnitelně. Každý kluk měl kolo a každý lezl po stromech. Po silnicích jezdil zlomek počtu aut, co jezdí dnes, a noviny psaly spíše o státních návštěvách bulharských funkcionářů a plnění plánů v pěstování pšenice, než o únosech dětí, smrtelných nehodách a různých jiných katastrofách. Takže rodiče mohli malému průzkumníku uložit pouze jedinou podmínku k odpolednímu programu: "V sedm budeš doma." Což umožňovalo celkem slušný akční radius, obsluhovaný ovšem vlastními silami. Takže dobrovolného pohybu jsem mohl užívat dle libosti a rostl jsem, myslím, docela normálně.

Horší to ovšem bylo s povinným školním pohybem. Pedagog v teplácích s píšťalkou mi nebyl sympatický nikdy a většinou jsem víceméně pohrdal, i když dnes jsem jim už dávno odpustil. Ovšem jejich požadavky a pokyny jako "zaber", "pohni", "dělej", "makej" na mě nepůsobily, ba spíše ve mě budily odpor ke všemu spojenému se sportem. Dokonce mě dlouhou dobu nezajímal ani ten televizní, olympiády a všelijaká mistrovství světa v čemkoli jsem ignoroval. Na vysvědčení se to projevovalo dvojkami z tělocviku a v jednom pololetí na gymnáziu, když se hodnotily naše basketbalové dovednosti, jsem obdržel dokonce trojku. (Basketbal nesnáším dodnes a v televizi jej okamžitě přepínám.)

A tak došlo k tomu, že v době, kdy jsem měl okolí svého bydliště prozkoumané a opatřil jsem si motorové vozidlo a finanční prostředky k průzkumu širšího okolí, mohl jsem už jen spokojeně kynout, z docenta postupně až přescenta.  Až jsem si řekl dost. A začal jsem to měnit. A o tom zde budu vyprávět.

Nazval jsem se pro účely tohoto blogu Strejdou Pupkem. Strejda, protože jím jsem už čtyřem synovcům a čtyřem neteřím, a Pupek proto, že... no prostě proto.