pondělí 4. února 2019

Suchý únor

Na úvod si dovolím poznámku: Toto je o suchém únoru nikoli o Suchým únoru. Suchýho únoru se může zúčastnit kdo chce, vcelku to schvaluju, dá se tím prý přispět na něco dobrého. Já ale nechci tričko, abych to mohl nápisem vykřičet na ulici do světa. Není to pro mě žádná facebooková challenge. To mě jen tak napadlo samého pro sebe. Dokonce si myslím, že mě to napadlo dávno, už před lety. No a asi to potom ještě napadlo někoho jiného nezávisle na mě a udělal z toho bohulibou akci.

Suchý únor je pokus, jak na tom jsem, jestli to vydržím a jestli pocítím nějakou změnu. Ani to o sobě moc nerozhlašuju. To víte, něco takhle náramně do široka vytroubím a pak mě budou akorát fotit na hokeji s pivem, v hospodě s panákem nebo někde na lavičce s odpadkovým košem. Pod hlavou. Tak kdybych se nakonec na to vybod, tak aby to moc nebolelo. Sám sobě to už nějak určitě vysvětlím a ženě třeba snad možná taky...
Únor je zvolen proto, že to je plnohodnotný měsíc a přitom neobvykle krátký. Přece si to nebudeme ordinovat v červenci, který je o tři dny delší, je horko a všude otevřené zahrádky, samá grilovačka a festival.
Takže dnes máme čtvrtého, jde to jako po másle a dneska jsme s kolegou vymysleli, jak to vydržet. Úplně lehce. Nejprve si musíme určit podmínky suchého února. Suchý únor znamená vystříhat se konzumace alkoholických nápojů nejméně v době od 0:00 hod. dne 1.2.2019 do 23:59 hod. dne 28.2.2019. Vypadá to jasně. Ale teď, co je to ten alkoholický nápoj? Když to má pouhých 40% alkoholu, tak je to převážně nealkoholický nápoj, ne? Jestliže podle průzkumu veřejného mínění 60% Čechů chce zůstat v EU, dá se to říci i takhle: Češi chtějí zůstat v EU. Nad vypuštěním takového titulku do světa by kvalitní novinář z Novinek vteřinu neváhal. Takže převážně nealkoholický nápoj, to je vlastně nealkoholický nápoj. Takové pivo, to je téměř voda, jen taková trochu rezavá.  Čili, když pouze vynechám tu meruňkovici z Moravy, která může mít tak 55-60%, tak to bude cajk. Ale do čaje si ji můžu dávat, pač výsledná směs bude nealkoholická. Vlastně postačí, pokud si dám trochu čaje do meruňkovice. Bude to tedy, jak vidíme, naprosto jednoduché.

Ale kdepak, samozřejmě si dělám legraci. Samozřejmě to musí jít i bez piva. Sem tam lze pivo nahradit nealko pivem, kterému kterýsi hospodský vtipně říkal ne-pivo. A já jsem se taky rozhodl si, že si udělám takový průzkum do světa nealkoholických (tedy těch skutečně bez alkoholu) nápojů. Co si může dát člověk v hospodě, když se chce osvěžit na dlouhé procházce krajem, když ne pivo ani ne-pivo? Co může člověk večer u sepisování blogu poválet po jazyku, když ne dobré červené víno? To je docela zajímavá otázka. Máme v Česku vůbec nějakou alternativu k tomu všemu chlastu? Určitě máme, naše trhy nejsou zásobeny jinak než v jiných evropských zemích, jenže my tu alternativu nevidíme, když jsme údajně třetí v Evropě za Moldavskem a Litvou.
Podle toho, co jsem se o suchém únoru dočetl, tak měsíční abstinence může vést ke zlepšení zdravotního a psychického stavu (třeba zde). Dokonce prý vede k trvalejšímu poklesu konzumace. K velikému vynahrazování "měsíc jsem nemoh, per to do mě, ať je po mně" dochází spíš výjimečně.
A důležité je, zjistit, jak to snesu psychicky. Jestli pokušení bude velké, jestli nepodlehnu, jestli ten hlas "vykašli se na to, vole" nebude moc silný. Protože i když mu odolám, přeci jen to bude pro mě varování. Že už ten tah do propasti (který jsem měl možnost pozorovat ve svém velmi blízkém okolí) nabývá na síle. Že moje pití je rizikové. Pokud to ale dopadne příznivě, tak to nemá znamenat, že jsem v pořádku, že to mám pod kontrolou a klidně bych mohl lemtat i o trochu víc než předtím. Má to znamenat, že jsem sice v pořádku, ale tím, že jsem si vyzkoušel, jak se žije bez toho, najít cestu, jak to vlastně nepotřebovat. A nepít kolikrát jen proto, že mě nenapadne nic lepšího.

Na druhé straně pokud to dopadne dobře, tak budu rád, že si můžu nadále tu a tam vypít pár skvělých plzniček nebo lahvinku červeného. Jen tak pro radost. Jak to má být.

A ještě si dovolím poznámku na konec: V nastavení blogu jsem dneska změnil možnost vkládat komentáře. Od teď by mělo jít vložit komentář i bez účtu na Googlu. Jen bych prosil, ať anonymní komentátoři vloží aspoň nějaké křestní jméno nebo přezdívku. Tak je možno si za tím snáze představit člověka.

A poznámka číslo dvě: Tenhle příspěvek není moc o sportu. Příští článek proto bude možná už zítra o tom, jak mě bolí hnáta a jestli ji mám či nemám rozběhávat. 

Žádné komentáře:

Okomentovat